Mému nejbližšímu okolí se zželelo mé ženy a s její pomocí mi k narozeninám nadělilo foto workshop u Filipa Hrebendy, abych jí už s tím konečně přestal opruzovat…
Sony A7 IV, Tamron 17-28mm F/2.8 Di III RXD, ISO100, 0.20s, f/9, VFFOTO magnetický UV GS adaptér 67-82mm, ND 8x VFFOTO NANO-PRO 82 mm
Filip je jeden z mých nejoblínějších fotografů, člověk se má pořád co učit, v Tatrách jsem nikdy nebyl a po půl roce života v Covidovým akvárku už fakt potřebuju ven, neb aby bylo vítaní, musí být i loučení, že…
Hned na začátku se objevuje pár komplikací, jakože Slovensko třeba požaduje 8 denní karanténu test netest, ale je duben, já jedu až v červnu a ono se to určitě změní… hmmm, tak určitě… je květen, já jedu až v červnu, ono se to…
A… nakonec hurá sláva, k 31.5. Slovensko vyhlašuje možnost ukončení karantény na základě (u nich!) provedenýho antigenního testu…
Pro jistotu dávám jedno šťouchnutí do mozku (PCR) ještě u nás, neb se nehodlám vracet kvůli falešně pozitivnímu antigenu (paranoia) a konečně vyrážím do Tater. Testovací centrum googlim hned v Považskej Bystrici. Je to v místním kulturáku… nádhernej komunistickej brutalismus… beton, takový ty příšerný hnědý kovový okna se surovým hliníkovým rámečkem, na sklech špatně nalepená odrazová folie, celý zaflákaný a zpoza toho sedí týpek ve skafandru… trochu se mi vybavujou ty story z Malajsie, kde používali už několikrát použitý štětky… to všechno umocňuje nápis PRIOR na vedlejším baráku (jako návrat do minulosti hadr…)…
Nicméně testovací kosmonaut je vstřícnej, mozku se tentokrát nedotkli a ještě mi ten test udělali free of charge… a navíc… NEGATIVNÍ, hurááá, výlet začíná!
Chata pri Zelenom plese - konečně je cesta volná!
Do navigace dávám parkovisko Biela Voda a konečně opouštím kosmodrom. Ubytko na dnešek dořešený nemám, takže cestou pro jistotu volám na Chatu pri Zelenom plese, jestli by mě neubytovali už o den dřív. Paní evidentně nezastihuju v úplně nejlepším rozpoložení, neb na mě rovnou startuje „a čo chcete, rychlo, rychlo, mame tu toho vel’a… nicméně postel (na chatě nejde zamluvit pokoj, ale jen postel =) ) mi bookuje… skvělý, to bysme měli…
Jsem už holt klasik, takže přijíždím opět celkem pozdě (sedmá večer), venku k tomu leje jak blázen a cedule na Zelený pleso neukazuje hodinku, ale 2 a čtvrt hodiny pěšky… no nevim, kde jsem tu "hodinku" zas vzal, nicméně ve slejváku a s dvouma narvanejma batohama (na tý balící efektivitě musím „trochu“ zapracovat, už mě úplně nebaví, že se mi pak vždycky někdo vysměje… ale víš jak, elektrickej kartáček, trika na převlečení atd. prostě v 21. století máš mít i do lesa, ne?!) nahoru v tomhle fakt nejdu… holt jsem z cukru… no a co… =)
Každopádně to odpískávám, volám paní na pleso, že to dneska nedávám a jestli to nebude problém zrušit… ta mě „uklidňuje“, že to problém určitě není, neb mi nic nebookla, když jsem jí to nepotvrdil mailem (o což si ovšem neřekla)… no tvl…
Mám spacák v autě, ale představa, že příští 3 noci strávím na palandách, bez sprch a hajzlíku na pokoji, tak měknu a stáčím to do Tatranské Lomnice. Na bookingu beru první hotel výkon/cena, plus se stylově jmenuje Tatry… no a taky evidentně je starej jak Tatry… ale stěžovat si nechci, cena fakt OK a vevnitř to bylo čistý, pivo měli dobrý, je to u parku s výhledem na hory… až na to nechtěný otužování vlastně paráda (večer teplá voda netekla)… zavírám oko a extrémně se těším na zítra…
A ráno se vytáhli… čerství rohlíky, výbornej „hemenex“ a dokonce už tekla i ta teplá voda…
Sraz máme na desátou, kde se nás nakonec schází 9. Moje neschopnost pamatovat si jména se naštěstí celkem rychle maskuje, neb je tu několik Peťů, několik Braňů, takže je vždycky celkem dobrá pravděpodobnost, že se nějak trefim… samozřejmě, že přichází i první výsměch za 2 batohy, ale to kluci ještě neví, že jsem chtěl původně přijet s cestovním kufrem (ne, ta cesta na to fakt úplně nebyla…)…
Jenže, kdo se směje naposled… neujdeme ani 200metrů, když narážíme na Unimoga… a Filip nám vybrečí pro batohy odvoz! Jsem fakt rád, že jsem se toho zbavil. Je celkem vedro, a táhnout to nahoru by úplně příjemný nebylo…
Cesta celkem odsejpá, je nádherně, všude malý potůčky, žlutý kytičky, nahoře sníh… jako nudit se rozhodně nebudeme…
Chata pri Zelenom plese je další z nádhernejch spotů, kam mě láska k horám a focení v poslední době zavála. Je obklopená několika štíty - Kežmarským, Spišským, Pyšným, Černým, plus se nad ní sklání Beranie rohy a Jastrabie veža... miluju ten pocit malosti a pokory, kterej na mě v horách vždycky dolehne…
Sony A7 IV, Tamron 17-28mm F/2.8 Di III RXD, ISO100, 1s, f/9, VFFOTO magnetický UV GS adapter 67-82mm, ND 8x VFFOTO NANO-PRO 82 mm
Dáváme rychlo kafe a brutálně dobrej, ano, ti co ty moje výlevy čtou pravidelně, tak tuší správně - štrůdl… tentokrát plněnej mákem, a že ho tam dávaj! Možná to bylo tím štrůdlem, nebo to dělaj ty hory, ale nakonec i ta včerejší nepříjemný paní se deska už usmívá… Teď už se rychle ubytovat (asi tak po 30ti letech spím na palandě, vzpomínky na tábory umocňuje i 100let starý rozdrbaný povlečení, jen to trochu kalí těch 30 eček za noc… ale holt horskej příplatek…) a hurá na teorii.
Srocujeme se u plesa, koukáme na štíty, okolo nás běhaj kačky, občas zahlídnem bobra a začínáme si hrát. Počasí, ale pochopení nemá, a ze slunečnýho se pomalu začíná měnit na černo, a už jdou první kapky… dříve bych to balil, dnes už ale vím, že v tomhle Mordoru tady budou fotky nejlepší, tak teda zůstáváme a cvakáme jak o život.
Po hodině moknutí to balíme, je skoro tma a my se jdem zahřát skvělou čočkovkou (ideální to strava pro 9 chlapů v jedný cimře…)… někdo sahá i po lehce ostřejším zahřejváku, neb jsme na Slovensku, že…
Není tu žádnej signál, parta je skvělá, takže digitální detox a dlouhý povídání… hned do sebe šijeme, kterej že z národů teda nosí ty ponožky v sandálech a protože na každým správným páským vejletu se prostě vždycky najde vtipkař, našel se i tady… a už to rozjíždí… “velitel zásahovky říká podřízenejm, srovnáme si čas, je přesně 11 hodin, 48 minut, pro ty co mají digitální hodinky - pendrek, pendrek, židlička, sněhulák”… trochu se modlím, že takhle nebude pokračovat celej večer, ale nakonec je s nim fakt sranda (psal jsem to před rokem, od té doby se z nás stali přátelé, tak se nezlob Vlado, mám tvé fórky rád xD)…
Začínáme zívat, tak ještě rychlovka checkujme počasí na zítra a pomalu jdeme prdět na pokoj, neb vstávačka ve 3 ráno ve a rychlo přesun na Bílé pleso… těžký to život fotografa…
Budíček… neleje! Oleee! Filip včera vyprávěl, jak dostal na poslední tripu omrzliny, tak se řádně nabaluju a v polo-komatu pomalu vyrážíme. Po cestě jsou haldy sněhu, ale nakonec je docela teplo (aby ne, vzhledem k těm 5ti vrstvám co jsem na sebe navlíknul), takže se po 50 metrech pro jistotu rovnou zas slíkám… to budu muset taky ještě trochu vychytat… měsťák horalem, hehe…
Od chaty s náma běží kocour černej jak tma, jak pejsek… ale je to lišák, v půlce už to otáčí, neb mu prej naposled nedali nažrat, takže tuší, že z nás asi taky nic nevypadne… A vtipálek už zas jede “baví se takhle tři kámoši…”.
Bílé pleso je nádherný, počasí nám neskutečně vyšlo… je jasno, sem tam se na štítech povaluje mráček, světlo je neskutečný.
Sony A7 IV, Tamron 17-28mm F/2.8 Di III RXD, ISO100, 1/13s, f/9, VFFOTO magnetický UV GS adaptér 67-82mm - složeno z 5 snímků
Za půl hoďky show končí a my, hladoví jak vlci, stáčíme zpátky na chatu na snídani. Je krásně, užíváme sluníčko a kocháme se okolím. Všechno tu žije ve zvláštní symbióze… nonstop se tu naparuje jeden holub, kterýho ale nechce sežrat ten černej kocour, za kterým zas běhá ovčák, kterej zas nechce sežrat toho kocoura… hory prostě přinášej mír každýmu…
Spokojený a nadlábnutý odpadáváme za vlast a asi tak po 10 letech usínám v osm ráno a chrníme až do oběda…
Pro změnu leje, takže dáváme čockovku a jdeme na další teorii, plus úpravu našich ranních úlovků… do toho se už zas nese: “to takhle přijde chlapík na WC…”, já tyhle chodící studnice vtipu fakt žeru…
Nakonec leje i večer, takže focení vzdáváme a razíme pomalu na kutě, neb ráno je taky den… tentokrát už hory nespolupracujou a leje a leje a leje i ráno…
Během snídaně přemejšlím co dál… služebně musím být v Budapešti až v pondělí a zůstat ještě celou neděli v Tatrách by mi vlastně vůbec nevadilo… nicméně leje, leje a leje, takže nápad zůstat na chatě ještě během snídaně zavrhuju a stahuju se s Filipem a naší partou zpátky k autům… a pořád leje a leje…
Filip mi vymýšlí foto spoty - zajeď si do obce Vysoké Tatry… tady zaparkuješ, tady budeš mít vodopády… fantazie… do toho se obloha začíná místy protrhávat a leze i sluníčko. Skoro to vypadá na klidnej prima den… ovšem do tý doby, než promoklý dolezem k autům, já ze sebe shazuju mokrý bágly a hadry do kufru, kufr zabouchám a… a jo no… prostě tam ty klíče zabouchám taky… nicméně netřeba panikařit, vždyť mám bezklíčový otevírání, auto klíč pozná a jako vždycky se zas hned otevře, ne? No tvl, tak když holt jseš 750km od domova, tak prostě ne, no…
Takže trochu panika… ale hned hlídač parkoviště, že pohoda, že brnknem zámečníkovi… jenže zámečník, že mi vylomí zámek… jako sorry, ale je 21. století, to auto úplně blbí není, takže to snad půjde jinak?
Volám teda na asistenčku, paní je moc ochotná a radí zkusit autem trochu zacloumat, neb klíče bejt něčím zastíněný (měl jsem je ve fotobáglu) a jak se pohnou auto je zaregistruje a bude vyhráno…
No tak to tam s Peťama rozhoupáváme, až se skoro bojím, že se Octávka převrátí, nicméně auto nic… paní tedy volá… zámečníka… chjo… holt si počkám, nicméně kluci jsou hodní a trpí to tu se mnou…
Jeden z Peťů se mnou ještě chvilku morduje ten kufr (byla v něm trochu vůle, jako by nebyl úplně dovřenej…), když najednou cvak a kufr se otevírá… hurááá, sláva, štěstí jak při Naganu a I’m back in the game! Víc štěstí než rozumu…
Objímačka, děkovačka, rozlučka… plus nezbytná Vladova tečka ve stylu “Chuck nemusí chodit do kostola, lebo on si veri…”, zamačkám slzu a konečně letím směr Vysoké Tatry…
Tak zase příště,
MS
FOTO VÝBAVA:
Fotoaparát: Sony A7 IV
Stativ: 3 Legged Thing Mike Legends Mike
Dron: Mavic Air 2s
Foto batoh: Shimoda Action x70
- při nákupu na www.penta.cz a www.epenta.sk použijte kód MICHAL10 pro 10% slevu na produkty Tamron, 3 Legged Thing a Jupio ;o)