top of page

Grosser Osser (1,293 m) - Velký Ostrý, aneb stanování v zimě s mojí drahou chotí…

Aktualizováno: 16. 8. 2023

Kdo si počká ten se dočká… pomsta nejlíp chutná za studena, nebo jak jsou všechna tahle pořekadla… aneb návod jak si doma zařídit několik dní ticha…


Pár z vás už ví, že mě žena několik let nonstop prudí, že jsem rozmazlenej a nechci s ní jezdit stanovat… tak jsem jí to přání konečně zas jednou splnil… v únoru…


V týdnu nám volá babi, že jestli chceme, pohlídá nám přes víkend obě dítka… “babi, počkej, jakože i Lucíše (naše 2 letý blonďatý tornádo, vedle našeho 5 letýho blonďatého tornáda)? Jakože bychom měli po dvou letech víkend jen ve dvou?”… oleeeee, zpráva století a okamžitě začínáme spřádat plány na volný víkend, neb možnost vzít ženu zase jednou do hor se dostavila výrazně rychleji, než jsem kdy vůbec doufal…

Krajinářská fotografie kříže na vrcholu zasněžené hory Grosser Osser (Velký Osser) za západu slunce. Fotografováno s Sony A7 IV a Tamron 28-200mm F/2.8-5.6 Di III RXD - fotograf Michal Stehlík.

Ženě září oči… mně září oči… úplně cítíme, že myslíme na to samé…


Já: “jasně, dáme si spolu ten Velký Ostrý a rovnou tam přespíme ve stanu, jak jsi si pořád tak přála… to bude naprostá paráda!


Žena: “já si to přála v létě psychouši, teď chci wellness, večeři a dospat posledních 5 let… to bude naprostá paráda!


Ty jo, jeden by řekl, jak dobře si rozumíme a pak takováhle situace…


Chvilku se teda tvářím, že je ta její varianta hratelná, ale občas tak nenápadně nadhodím, že má být fakt hezky a já potřebuju něco nafotit pro Tamron a 3LT…


Postupně přihazuju, že všechno připravím a slibuju zaručeně krásný počasí…


No a po krásných dvou dnech naprostého ticha (jako neříkám, že to nebylo fajn, hehe), Renatka jen tak nenápadně utrousí, že babi má prý i malej vařič…


Válečná sekyra tedy zakopána, nezbývá než nostalgicky vzpomínat na ticho předchozích dní a jde se balit…


Teď něco málo pro další “psychouše”, co by si to taky někdy rádi zkusili:


Má být do -6ºC, takže bychom to měli v pohodě zvládnout se našima spacákama Husky Dinis (jsou péřový a váží lehce pod kilo). Karimatky máme Yate Extreme Lite, jsou nafukovací, ale pro případ, že by ruply tak mají v sobě ještě výplň. Stan máme Husky Sawaj Ultra 2. Jako, není to úplně výbava na expedici, kupoval jsem to na situaci, kdy bych musel/chtěl přespat venku na podzim v Dolomitech při lovení hvězd na Tre Cime, ale -6ºC zas není holomráz a víkend zpátky jsem vykoumal místo v závětří (alespoň se to tak jevilo)…


Den před odjezdem mi volá tchán, jestli mám lopatku… vtipkuju, že Renatu nehodlám zabít, natož zakopávat, ale on kontruje, že musíme udělat na stan záhrab… myslím si trochu svoje, ale vzhledem k tomu, že narozdíl od mě už toho ve stanu v mrazech naspal docela dost (ten Bajkal Ti fakt závidím dědo!), tak v sobotu ráno ještě letím sehnat skládací lopatku… super, máte? Aha, ona má 1,5kg… tak to díky, nashle…


Holt to tam nějak přinejhorším vyrubu rukama… a stejně tam byla docela rovná plocha, tak to nebudu hrotit, ne? Nicméně předpověď se zhoršila, od včerejška tam mělo připadnou 40 čísel sněhu a má být brutální vichr…


Ženě to samozřejmě říkat nebudu, že… zvlášť když už se docela i těší…


Pro jistotu ještě přibalujeme 2 další karimatky (obyč rolovací alu Decathlon), s tím, že od spodu fakt bude asi zima a mažu nakoupit něco k jídlu… Renata je nutriční terapeut (to je něco mezi diktátorem a diktátorem… ano, vím, že jsem napsal dvě stejná pojmenování, prostě to tak je… žádnej cukr, žádný pochutiny, žádná radost ze života… hehe, jen si tu z ní utahuju… to kuře na paprice co jsem koupil tam slupla jak malinu… né, klientům to neřekneme Renatko, né… xD)…


Cestou necestou na Velký Ostrý


A vyrážíme… Ještě v Klatovech je 4,5ºC, ale v Hamrech už to “padá” k nule… sníh spíš připomíná led s blátem, ale to bylo i minulou neděli a nahoře to bylo skvělý…


A taky že jo… jdeme po modré z Hamrů a už po ani ne kilometru necháváme ledový plotny za sebou a začínáme se bořit do prašanu…

Nutriční terapeut Renča Stehlíková se radostně pozuje uprostřed sněhových závějí v horách, pod jasnou zimní oblohou. Fotografováno s Sony A7 IV a Tamron 28-200mm F/2.8-5.6 Di III RXD - fotograf Michal Stehlík.

U kamene s označením 1000m n.m. už je to naprostá pohádka… je tady regulérně něco přes metr sněhu, boříme se po pindíky (já teda), nad náma se honí mraky se sluníčkem a omrzliny ze stromů zatím neodtály… to bude na fotky naprostá pecka! Začínám klasicky trojčit a nevím co fotit dřív… vichr už o sobě dává vědět a v mžiku mi krade hůlku a hází jí cca. 30m pod nás… jako svoje krásný LEKI tu nechávat nebudu… nicméně brodit se pro ní budu až zítra… pomalu se blíží zlatá hodinka a na vrchol to máme ještě tak 20min…


Západ slunce je na Ostrým snad ještě hezčí, než východ… světlo nádherně maluje na skály a jeden si tady najde nespočet kompozic… na Ostrým mě obecně baví, že narozdíl od našich ostatních šumavských vrchů tady dostaneš pocit, že jsi v malých Alpách, neb je z něj nádherně vidět do okolí…

Jedinou vadu na kráse mu dělá ten neskutečnej vichr… ještě jsem tady nezažil bezvětří a dneska je to fakt masakr, neb se tlačí studená fronta a je to hrozně znát…

Dechberoucí červený západ slunce ozařuje rozsáhlé horské pásmo, proměňuje oblohu v teplou paletu červených a oranžových odstínů. Fotografováno s Sony A7 IV a objektivem Tamron 150-500mm F/5 - 6.7 Di III VC VXD - fotograf Michal Stehlík.

Nicméně není špatné počasí, je jen špatné oblečení… za posledních pár let jsem si našel několik brandů, na který se fakt můžu spolehnout… Highpoint Protector je neskutečný brnění a v kombinaci s Tilak Euphoria a merinem mě zatím nikde umrznout nenechalo.


Rukavice tahám of Vallerretu. Tentokrát jsem vzal nový Markhof Pro V3 a dokud jsem zatahoval palec s ukazováčkem, tak mi v nich bylo vedro, nicméně jak slunce zapadalo a vichr se mnou pořád házel, soustředil jsem se hlavně na focení a nechal články prstů venku… no a pak jsem strávil 5 minut s pravou rukou v rozkroku, abych palec s ukazováčkem probral zpátky k životu… budiž mi ponaučením, že v takovejhle masakrech ty články člověk prostě musí zastrkávat zpátky do rukavic… jakmile jsem ruku zahřál, tak už pak rukavice zase hřály skvěle… nicméně příště si vezmu teplejší Skadi Zipper, což jsou palčáky a mají menší prsťáky jako vložku (viz. poslední recenze...).

Dramatický horský východ slunce, když slunce prochází těžkými tmavými mraky, vrhá nadrealistické světlo na drsnou krajinu. Fotografováno s Sony A7 IV a Tamron 17-28mm F/2.8 - fotograf Michal Stehlík.

Žena má za muže skrblíka, tedy pořádnou výbavu neměla a tak na mě chudák hodinu čekala zmrzlá v závětří… večeře, sauna, wellness… ehm… těžký to život ženy fotografa…


Je půl šestý, světelná show skončila a my jdeme pomalu stavět stan… má to, ale 2 háčky… za prvé je tu o půl metru sněhu víc než minulý týden, takže rovný zmrzlý plácek, co jsem vyhlídnul týden zpátky, tu už vlastně není (ano dědo, měl jsi s tou lopatkou jako obvykle pravdu) a za druhý tu teď brutálně, ale brutálně fouká ledovej vichr…

Krajinářská fotografie omrzlých skal v horách během modré hodinky. Fotografováno s Sony A7 IV a Tamron 17-28mm F/2.8 - fotograf Michal Stehlík.

Na německý straně by ale měla být noclehárna, takže to hned šněrujeme tam, neb teplota padá celkem svižně… a spací bouda tu je, hurááá… jenže už je plná, nehurááá… večeře, sauna, wellness… žena mě lehce propichuje očima, takže rychle zpátky pod vrchol a do stanu… je tam horská chata (ale přes noc nejede), z druhý strany tě chrání skály Ostrého, takže tady určitě foukat nebude… určitě ne…


Rychle rozbalit stan, vyfotit si nutriční sadistku jak se láduje Maggi Kuře na paprice pro potřeby pozdějšího případného vydírání a jít se konečně zahřát do spacáků, neb čím dál víc zafoukává i sem. Vzpomínku na “mladá” léta hned zavrhujeme, neb vzhledem k tomu jak oba vibrujeme netřeba dalšího "zbytečného" pohybu mimo spacáky (chápete co myslím, že jo? =))…

Krajinářská fotografie stanu značky Husky na vrcholu omrzlých a zasněžených hor během modré hodinky. Fotografováno s Sony A7 IV a Tamron 17-28mm F/2.8 - fotograf Michal Stehlík.

Je osm, jsme totálně vyřízený, ale tlemíme se a konečně nám začíná být alespoň trochu teplo. Spacáky a dvou vrstva karimatek fungují super a to i přes to, že je venku -9ºC (reálných -9ºC, pocitových je tam kvůli ledovému větru asi tak -100ºC). Jediný co cítíme (resp. přestáváme cítit), jsou prsty u nohou… máme je totiž směrem k “předsíňce”, kterou na nohy profukuje… to ovšem řešíme vystavěním barikád z bund, mikin, jetejch fuseklí a vůbec všeho co je po ruce… problém vyřešen a za chvilku pomalu odpadáme…


Ovšem do doby, kdy nás budí bágly mlátící nám o hlavy a stěny stanu pleskající o zadky… jako to jsou brutální poryvy… a prásk znova… a znova… žena začíná lehce plašit, jestli na nás nespadne nějakej strom… uklidňuju situaci, že jsem to takhle vybral záměrně, že tu nic nehrozí, ale v nitru nejsem daleko od znečištěnejch trenek… ten vichr byl fakt šílenej…


No… nakonec jsme neumrzli a přežili jeden z největších vichrů letošní zimy celkem bez úhony, ve stanu pod Ostrým… (omluva všem ochranářům, nicméně příroda kvůli nám určitě netrpěla, a klasicky jsme odnesli bordel, co se tam už válel - jako nikoho by asi nezabilo si po sobě vždycky uklidit, tohle prostě nechápu…). Nemůžu říct, že bychom se nějak super vyspali, neb pocitově to bylo, jak kdybychom spali někde na lodi… nicméně nám bylo nakonec docela teplo a to i přes vichřici a teplotám hluboko pod nulou…


Zopakovat si to zopakujeme… asi né hned zítra, ale až se nám povede dospat alespoň posledních pár let, neb mozek si pamatuje jen ty dobrý vzpomínky a my si to vlastně fakt užili…


Pro hůlku jsem se nakonec probrodil, což ženu málem potrhalo smíchy, nebo brodit se v závějích mezi smrčkama chvilku zabralo…takže výlet přežit bez ztráty květinky a vztah místo rozvodu opět trochu posílen =)


Mějte se prima!

MS



FOTO VÝBAVA:

Fotoaparát: Sony A7 IV

Foto batoh: Shimoda Action x70

- při nákupu na www.penta.cz a www.epenta.sk použijte kód MICHAL10 pro 10% slevu na produkty Tamron, 3 Legged Thing a Jupio ;o)

Comments


bottom of page